Jan Jirava, ČR

Postup výroby čepele zavíracího nože (liner lock, frame lock)

Nejprve z plechu vyrobím čepel a alespoň jednu příložku s čepy.

Tak si ověřím, že zavírák bude fungovat a bude možné realizovat pojistku.

Vyberu materiál čepele a ke konečné síle přičtu alespoň 0,2 mm přídavek na obrábění.

Lihovou fixou zvýrazním přibližný tvar, který orýsuju podle připraveného modelu.

Hrubý tvar vyříznu úhlovou bruskou nebo pásovou pilou.

Orýsovaný tvar vybrousím na pásové brusce. (60,80 Grit)

Přesný tvar brousím pomocí diskové brusky a mikrobrusky. (180 Grit)

Vyvrtání otvoru pro čep zavíráku je velmi citlivá operace. Je třeba dodržet kolmost,

kruhovitost a správné slícování otvoru a čepu, aby nevznikla vůle a čepel potom správně „chodila“.

Otvor vrtám postupně většími průměry vrtáků, nechám příslušný přídavek a nakonec vystružím.

Při vrtání je třeba dodržet správné otáčky, spíš menší posuv a dostatečné chlazení

což jsou důležité podmínky pro přesnost výsledného otvoru.

Čepel přebrousím na rovné tvrdé podložce. (240 Grit)

Pomocí přípravku orýsuju střed čepele.

Orýsuju kam až bude dosahovat výbrus.

Pomocí přípravku provedu vybroušení dutého výbrusu. Na ostří je třeba nechat sílu alespoň 0,4 mm,

aby nedošlo k deformaci při tepelném zpracování. Proto je také třeba provést výbrus co nejpravidelnější..

Na diskové brusce vybrousím úkos pro pojistku.

Na tuto plochu je třeba nakonec použít alespoň (600 Grit) nebo jemnější. Optimální úhel je mezi 7,5 º - 8,5 º.

Srazím hrany otvoru pro čep a vyvrtám otvor do kterého případně vyříznu závit, podle použitého otvíracího kolíčku.

Jehlovými pilníky a brusným plátnem zaoblím horní hranu.

Jehlovými pilníky udělám drážky, případně ozdobný filework.

Hrany dočistím na brusném papíře a tvrdém rovném podkladu. Používám leštěnou žulovou desku.

Tepelné zpracování by mělo být přesně podle materiálových listů.

Z nich případně vyberu variantu, podle které mi nejvíc vyhovují výsledné vlastnosti oceli.

Čepel zabalím do austenitické folie, abych snížil zoxidování oceli při tepelném zpracování.

Je třeba co nejlépe vytlačit vzduch, případně čepel zabalit do papíru.

Pece předehřáté na kalící a popouštěcí teplotu. Ohřátí na kalící teplotu a krátká výdrž.

Vlastní kalení. Tuto ocel bylo možné kalit proudem vzduchu, ale ochranná folie snižuje odvod tepla,

proto byl zvolen jako kalicí medium olej.

Rozbalení a odmaštění čepelí po kalení.

Kontrola pomocí úhelníku, zda nedošlo k deformaci čepele.

Měření tvrdosti.

Popouštění by mělo následovat ihned po zchladnutí čepele z kalící teploty.

Pozvolné zchladnutí na pokojovou teplotu a rozbalení čepele. Po popouštění by mělo následovat případné rovnání.

Čepel má na sobě po zakalení a popuštění malou vrstvu oxidů a okují, které je třeba odstranit jemným přebroušením.

Leštění před leptáním.

Nanesení ochranného laku před leptáním na plochy ložisek.

Používám lak, který jsem předem vyzkoušel, že odolává leptací lázni. Před leptáním je třeba čepel dobře odmastit.

Leptací lázeň je vhodné zvolit podle druhu damašku. Já používám HCl nebo FeCl3.

Obecně je lepší nižší koncentrace a delší doba leptání.

Po leptání by měl následovat důkladný oplach a vykartáčování mýdlovou vodou, aby nedocházelo k další korozi.

Vyleštěná čepel po leptání. Používám už jen lehký přítlak a zrnitost 1000 Grit až po leštící pastu.

Po konečném doleštění je vhodné čepel dobře vyčistit a lehce naolejovat.

Některé operace na čepeli jsou spojeny s výrobou příložek s pojistkou a tak tu nejsou zmíněny.