Postup výroby nových střenek pro
švýcarský nůž
Pro nové střenky byla vybrána
pštrosí kost. Jiné materiály jsou samozřejmě také možné
(dřevo, mikarta, pertinax, skelné
nebo uhlíkové vlákno, kamenný kompozit), s některými materiály se pracuje
obtížněji než s jinými.
Adept na nové střenky.
Část kosti, která bude použita. Je
třeba najít na kosti plochou a dostatečně silnou část.
Staré střenky odloupneme tenkým
nožem.
Můžeme je ještě potřebovat J
Kost připravena k rozříznutí.
A máme připraven výchozí materiál.
Je třeba zbrousit vnější i vnitřní
stranu budoucí střenky do roviny. Používám nástavec do vrtačky,
kterou mám upnutou vodorovně na stole.
Kontroluji často pohledem rovnoběžnost obou stran
a nebrousím moc tenkou střenku.
Ubrat se dá vždycky.
Původní střenky použiji jako
šablonu. Kreslím z vnější strany střenky.
Zbytek prohlubní na vnitřní straně
střenky nevadí. Jen nesmí jít až ke hraně.
Zhruba obroušeno do požadovaného
tvaru. Na vrchní straně jsou vidět skosení – nedobrousil jsem kost úplně do
roviny,
protože by byla potom moc tenká.
Skosení se schovají při dalším tvarování načisto.
Ještě jedna kontrola. Ponechán
nejméně
U zářezu na vývrtku si pomáhám úzkou
pilkou na železo.
Nastupuje pilník. Plochý…
… a kulatý.
Tvar zhruba mám.
Na rovné ploše (nejlépe na tabulce
skla) brousím vnitřní stranu do perfektní roviny.
Zkouším střenku často přimáčknout na
sklo a dívám se, jesti nehoupe jako kolíbka.
Perfektně rovná vnitřní strana
střenek. Zrnitost šmirglu 40 nevadí, alespoň bude hrubší textura pro epoxid.
Teď brousím stejně vnější stranu
střenek. Často kontroluji rovnoběžnost ploch měřením v různých bodech
střenky.
Výsledné střenky budou stejně silné,
3 –
Udělal jsem si šablonu na všechna ta
zahloubení. Kreslím je na vnitřní stranu a tak musím dávat pozor,
která je levá a která pravá. Na
novou střenku s vybráním pro vývrtku kreslím podle staré bez vybrání a
naopak.
Připraveno na „vrtání“.
Zahloubení dělám zubní frézkou.
Střenky jsou moc tenké (
skrz a začít všechno dělat znovu.
Proto nepoužívám běžnou vrtačku, ale Dremelku, která mi umožní jemnější práci.
Často přikládám střenku k noži
a kontroluji, jestli je zahloubení dostatečné. Zároveň dávám pozor,
aby nebylo moc hluboké. Ještě budu
z druhé strany brousit.
Hotovo.
Konečně můžu nasadit polotovar střenky
na nůž a nic mi nepřekáží. Obkreslím lihovým fixem.
Pořád ještě mám co obrušovat. To je
dobře.
Zatím jen přesně dokončím jehlovými
pilníky vybrání pro vývrtku, ostatní nebrousím.
Na kotouči trochu srovnám tvar,
nechám asi 0,3 –
Tady je vidět chyba – nakreslil jsem
značky pro zahloubení na opačnou stranu střenky.
Snažil jsem se to umýt acetonem, ale
je to vpité do kosti. No, uvidíme.
Hlavně je ale vidět sražení hran asi
45°. Budu ještě brousit a proto i na hranách nechávám přídavek.
V tomto případě jsem kost
nejdřív obarvil ve žluté lihové barvě na dřevo. Nechtěl jsem nikde svítivě
bílou.
Druhá fáze barvení – hena na vlasy.
Připravena podle návodu na obalu.
A výsledek – trochu tmavé a
jednolité.
Při broušení jemnějšími a jemnějšími
zrnitostmi dojde k zesvětlení barvy.
Lepíme… Příložky na noži zdrsním
hrubým šmirglem. Vše odmastím acetonem.
Zaplním zahloubení a jinak nanesu
jen tenkou vrstvu. Jen co nechají „zoubky“ na míchací lopatičce použitého
epoxy.
Používám pomalé epoxy – UHU Plus.
Střenky mají stále ten přídavek na
broušení. Přesně slícuji vybrání pro vývrtku na střence a na příložce.
Sepnu pérovými svorkami. Okamžitě je
vytlačeno přebytečné lepidlo. Už zajištěné střenky očistím,
jak jen to jde, papírovým ubrouskem,
namočeným v acetonu.
Dávám pozor, abych si při čištění
nezanesl lepidlo mezi příložky a čepele.
Nechám všechno schnout v klidu
tak 3 – 4 hodiny. Na zbytku lepidla v mističce pozoruji,
jak lepidlo tuhne. Když už je
lepidlo hodně málo viskózní, sundám svěrky a znovu čistím acetonem,
ubrouskem a bambusovými párátky.
Rozhýbávám jednotlivé čepelky, které se snad přilepily k příložkám.
Proto používám pomalé epoxi. Chci mít
dost času na případné čištění.
Zatím dobré… J
Konečně zaobluji hrany, zabrušuji je
tak, aby byly zároveň s příložkami.
Postupuji od hrubých šmirglů (100)
k jemným (1200) a kontroluji, zda jsem odstranil všechny škrábance.
Nevyhnu se poškrábání kovových částí
nože, ale jak se posouvám k jemnějším zrnitostem,
škrábance mizí. Někdy se musím
vrátit k hrubší zrnitosti – to když jsem to předtím ošidil
a škrábanec pak pod moc jemným
šmirglem nezmizel. J
Nakonec nůž celý leštím na kotouči,
upnutém do vrtačky.
Na kost (a vlastně na všechno)
používám světle modrou nemastnou lešticí pastu.
Nezapomenu na želízka.
A je hotovo. J
©