Karel Kočí, ČR

Postup výroby pouzdra na nůž skandinávského typu

Zdá se mi, že ačkoli to tak nevypadá, je výroba tohoto pouzdra jednodušší, než těch „klasických“

Žádné lepení, méně šití a celkově víc legrace.

Nejprve přesně obkreslím čepel na tvrdý kartón (tloušťka tak 1 mm) a tvar čepele vystřihnu.

Pokud nemám tak silný papír, použiji víc slabších.

Vystřižený tvar přiložím symetricky z obou stran k čepeli a zajistím papírovou lepicí páskou.

Do tohoto „zábalu“ nastříkám olej, který zabrání korozi čepele během výroby pouzdra.

Potom celý nůž zavinu do potravinové fólie. Dávám pozor, abych ji pokud možno nepropíchl nebo neprořízl.

Pro jistotu ještě ovinu izolepou. Ne moc tlustě.

Na tento zábal si lihovým fixem nakreslím značky v pravidelných vzdálenostech.

Kolem hrotu a přechodu mezi rukovětí a čepelí po 1 cm, jinak po 1,5 cm.

Přeložím list papíru a od přeložené hrany vynesu kolmice ve stejných vzdálenostech,

v jakých mám značky na noži.

Vezmu proužek kůže ze které bude pouzdro a obtočím ho kolem nože postupně u každé značky.

Na hraně proužku si poznačím místo, kde se překrývá konec.

Proužek rozvinu, změřím délku od začátku proužku ke značce, vydělím dvěma…

… a přenesu tu poloviční délku na patřičnou kolmici na papíře.

Je třeba měřit a dělit přesně. Většinou jsou rozdíly mezi obvody u jednotlivých značek minimální (1 – 2 mm)

Nakonec jednotlivé body pospojuji od ruky. Špičku a okraj pouzdra si tak trochu vymyslím.

Ještě přeložené vysříhnu a dostávám osově symetrický tvar pouzdra.

Tuto šablonu přiložím na kousek kůže a přilepím izolepou. Je dobré vystihnout směr roztažnosti kůže.

Zdá se mi, že se kůže roztahuje v jednom směru víc, než v druhém.

Víc by se měla roztahovat napříč pouzdrem, než podélně.

Lámacím nožem vyříznu tvar pouzdra. Pokud možno na jeden řez. Tloušťka kůže je asi

3 mm. U horního okraje vedu řez kolmo…

… a na hranách se snažím držet úhel řezu asi 60 stupňů – šablonu jakoby podřezávám.

Vyříznuté pouzdro z rubové strany.

Rubovou hranu horního okraje srazím hranořízkem.

Na obou zbývajících hranách udělám drážky. Měly by být stejně dlouhé.

Drážky nejdou až k okraji, ale tak 1,5 cm pod něj.

Tímto kolečkem si vyznačím rozteč stehů. Na obou hranách jich musí být stejný počet.

Pro ulehčení počítání jsem si jeden zub označil lihovým fixem (viz šipka).

Každé místo pro steh propíchnu ještě za sucha kulatým šídlem.

Udělal jsem si šídlo z velkého čalounického špendlíku, u kterého jsem ještě přibrousil a vyleštil hrot.

Vpichy vedu šikmo. Hrot šídla by se měl strefit do vnitřní hrany kůže.

Nejlíp to jde, když člověk pořád nezvedá kůži a neprohlíží každou dírku.

Lépe se tak koncentruje na jednotný sklon vpichů.

Líc

Rub

Teď přišla chvíle kůži namočit do horké vody (z vodvodu, žádnou destilku).

Voda je dost horká, že v ní nevydržím ruku, ale ne vařící. Nechám to tam tak na jedno cigárko.

Navléknu oba konce nitě do tupých jehel a zajistím po sedlářsku – třikrát prošiji konec nitě a přetáhnu přes ouško jehly.

Začínám šít od horního okraje dvěma jehlami proti sobě. První steh je zdvojený.

Pravidelně utahuji. Ne moc silou, aby se některý steh nevytrhl z mokré kůže.

Jsme skoro hotovi…

Na konci se vrátím zpátky o tři stehy.

Nit zastříhnu těsně u kůže. Pouřívám nylonovou nit a tak ji ještě opatrně zatavím nad plamínkem zapalovače.

Smirkovým válečkem v Dremelce zkosím ještě víc vnitřní hranu okraje pouzdra, aby okraj byl co nejtenčí.

Nůž i se zábalem namažu lehce vazelínou…

…a co nejvíce zasunu do pouzdra. Jde to ztežka.

Teď přijde ke slovu kost, kterou vyhladím šev,

sploštím pouzdro na čepeli,

a přimáčknu okraj pouzdra k rukověti.

Vymyslím si nějaké ozdobné prvky, například linky, a lehce si je nakreslím špičkou kosti do mokré kůže pouzdra.

Drážku potom vytlačuji větší silou hranou kosti. Může se ale použít i jiný nástroj.

Vytlačené tvary lépe drží v kůži, která již není příliš vlhká.

Pouzdro nechám schnout na noži. Nevydržím ale většinou čekat až úplně vyschne.

Nůž je venku. U horního okraje udělám tři dvojice otvorů v pravidelných rozestupech.

Ještě dotvaruji špičku pouzdra. Použiji nůž a smirkový váleček v Dremelce.

Připravím si poutko na zavěšení. Odzkoušená šířka je 1,5 cm.

Průbojníkem vyseknu otvor a konec poutka naříznu ve tvaru vlaštovčího ocasu.

Vnitřní hrany poutka srazím opět hranořízkem.

Poutko namočím, stejně jako před tím pouzdro.

Rubové hrany ještě obrousím, podobně jako okraj pouzdra.

Kostí zakulatím.

Tady je to dobře vidět.

Oba konce „vlaštovčího ocasu“ začnu protahovat otvory v pouzdře.

Pomůžu si kleštěmi. Otvor v poutku slouží jako zpětný háček a brání vytažení poutka.

Další fáze.

A poslední.

Takto to vypadá uvnitř. Konce uvniř zastřihnu (nechám tak 5 mm).

Do pouzdra vsunu například rukověť kuchyňáku, nebo šroubováku.

Rozklepu protažení poutka opatrně kladívkem. Kůže se poddá.

Hotovo. Do poutka udělám dva otvory. Tady ty jsou docela zbytečně velké.

Druhý konec poutka – knoflíková dírka. Jedna z možností, jak poutko upevnit.

Celé pouzdro se může nechat přes noc dosušit.

Suché pouzdro barvím barvami na kůži.

Příklad různého upevnění poutka. Vlevo je poutko sešité řemínkem.

Vpravo je knoflíková dírka a knoflík vyrobený z materiálu, použitého také na rukověti nože.

Ještě pohled z rubu.