0 položek za 0 Kč

Aktuality

29.08.2018Výstava Nože 2018 v Příbrami!
Výstava Nože 2018 v Příbrami se nám pomalu blíží. A jako vždy Vám nabízíme možnost osobního odběru zboží objednaného na …

08.06.2018Opaskové úchyty Belt Wing Loops
Unikátní novinka v ČR!!! Sada opaskových úchytů Belt Wings Loops Nakupujte ZDE!…

Nej hodnocené
Doporučte nás

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých? » Doporučte nás!

Nožíř Petr Dohnal a syn

Blbnout s kudlama jsme začali někdy na podzim v roce 2002. Původně v tchánově garáži, což ale
po chvíli naprosto nestačilo (i tchán toho měl vcelku dost :-))) - a tak jsme se pronajali větší garáž, kterou jsme taky po roce opustili a přestěhovali náš narůstající majeteček do dílny ve vodní elektrárně v Třebíči-Poušově. Z důvodu nedostatku místa, protivných sousedů a potřeby nájemce zabrat dílnu, jsme zahájili koncem roku 2006 horečné hledání vlastních prostor, protože "pronájmů už bylo vážně dost" ...  V lednu 2007 jsme zakoupili starou výrobní halu
v Jaroměřicích nad Rokytnou, kterou dosud horečně rekonstruujeme. Zde už probíhá i naše současná výroba, tady vznikají naše nože. http://www.dohnalknives.com

 

1. Jak jste se dostal k výrobě nože? Kde jste se naučil vyrábět nože?

Kdysi jsem dostal od mámy k narozeninám knihu o ručně vyráběných nožích. Pořád jsem knihou listoval a pak si na trajektu při cestě z Norska zakoupil tradiční norský nůž, klasickou finku s břízou na rukojeti. A to byl jen krůček k touze vyrobit si nůž vlastnoručně.

Syn Petr právě začal studovat obor umělecký kovář a donesl překovaný plocháč, ze kterého jsme se snažili nějak vybrousit čepel. Bylo to ale obyčejné železo, ani jsme tenkrát nic nevěděli o kalení atd. Studnicí vědomostí se nám stal Knife.cz, kde přece jen někdo poradil, vysvětlil, našli se fajn lidi, kteří něco z výroby ukázali. Hltali jsme všechno a nasávali informace jako houby. I tak jsme si ale na spoustu postupů museli přijít sami, dodnes si vzpomínám, jak jsme sundali kryt z klasické kotoučové brusky a zkusili brousit výbrus z vrchní strany, proti sobě. Dalo se to udržet a HURÁ – vypadalo to jako výbrus!!!

Dnes je vše dostupné, ale tenkrát, a není to tak dávno, se někteří „mistři“ tajili i s tím, že damašek posypávají boraxem . Učili jsme se za pochodu, kde se dalo, pokus-omyl, velké nadšení. Super je, že jsme do toho šli společně, pracuji se synem a považuji ho zároveň za svého nejlepšího kamaráda.

2. Z jakého materiálu nejraději nože vyrábíte?

Nemáme nejoblíbenější materiály. Každý materiál má něco do sebe a je jen na nás, jak materiály sladíme, co s nimi uděláme. Někdy si sám řekne a to mám nejraději – nechat se vést momentálním nápadem, citem, neznásilňovat.
Na čepel používáme nejčastěji damaškovou ocel, kterou si sami koveme. Tu mám hodně rád, baví mě být v kovárně a prát se s tím. Stejně tak se mně líbí čisté nože, z kvalitní nerezovky, sametový povrch. Mám rád krásná dřeva, slonovinu, mroží kly, paroží ... mám rád materiály s nějakou historií, hodně staré, oprášené a znovu použité. Vdechnout život něčemu, co už se vlastně odpískalo, to mě hodně baví.
Je to dotazník na stránkách Jataganu, tedy proč nepřihřát Mirkovi trochu polívku ... Chtěl bych celý Jatagan hodně pochválit, dřív jsme pořád sháněli materiály, nikde nic pořádně nebylo, ale Jatagan to změnil. Některé materiály si pořád sháníme sami, ale je toho spousta, co z Jataganu bereme. Necháváme si u nich i stabilizovat špalíky místních dřevin – prostě spokojenost. Potřeboval jsem kdysi na velkou zakázku 25 ks krásných špalíků amboiny. Nikde nebyla, hlavně v takovém  množství. Zavolal jsem Mirkovi a sehnal nám ji někde v Německu, rychle a za dobrý peníze. Tím si mě tenkrát získal a myslím, že ho dnes můžu řadit ke svým přátelům, ne po „fejsbukovsku“, ale tak nějak normálně – po chlapsku .

3. Která část procesu výroby nože vás baví nejvíce?

Vzhledem k tomu, že se výrobou nožů živíme, tak by se mi chtělo napsat, že chození s balíky na poštu nebo respektive vybírání složenek ...  Je to samozřejmě ta největší odměna za vykonanou práci a všem našim zákazníkům tímto děkuji za přízeň.
Zpět k otázce – baví nás v podstatě všechno. Od návrhu, který si nakreslím... A pak ten pocit, když vidím hotový nůž a cítím, že se povedl. Práce s kovem, dřevem, kůží ... baví nás myslím nejvíc ta cesta, ta je cílem a když se jí uživíme, tím líp.

4. Co vás naopak na výrobě štve?

Odpovídá mladej Petr: asi výbrus, to je nejpracnější a nejzdlouhavější část výroby, snažíme se o co největší preciznost, ale to vlastně na celém noži, na každé části výrobku.
Zvolili jsme si trnitou cestu v podobě plochého výbrusu s obloukovými nájezdy, což je hrozná „drbačka“, pokud to má vypadat stejně z obou stran a oblouky bez skoků – co nejdokonalejší a lahodící oku. Je to spousta hodin práce a myslím si, že většina lidí ten čas ani nevidí, prostě neví, ale to je pochopitelné ...

Odpovídá starej Petr: mě štve, když se cokoliv nedaří, někdy se kudla vyloupne na svět tak nějak „sama“, bez problémů – chce se jí rychle „na sluníčko“... Někdy se to ale začne mrvit od začátku do konce, pořád něco – a to je pak k vzteku. Je to pak trochu boj nervů a lepší je práci odložit na „později“ a jít dělat něco radostnějšího. Nejvíc mě asi štve, když se morduju dva dny s damaškem a pak zjistím, že jsem to „doprasil“. Třeba při posledním spojování jsem si nedal patřičný pozor ... no stává se to a to pak sedím otrávenej, kouřím a nadávám, proč jsem si vymyslel takhle blbou práci . Druhý den se ale zdravě naštvu a jdu to „klepnout“ znovu, přeprat to!!!

5. Jaký typ nože máte nejraději?

Asi nemáme nejoblíbenější typ, naše tvorba je hodně různorodá, od outdoorových nožů po myslivecké, military modely, „indoše a trapery“ a nově i zavírací nože v různých tvarech i provedeních. Rádi děláme i nože ovlivněné východním světem, nože s historickým nádechem, fantazy výtvory atd.
Přece jen asi nejvíc tíhneme ke klasickým tvarům, které mají „akorát“ dlouhou čepel, spíše špičatější než přehnaně širokou, a dobře padnou do ruky.  Takový nůž do lesa ale i kamkoliv jinam – klasická pracovní kudla je základ.

6. Vyrábíte raději nože pro běžné použití nebo do vitríny?

Nemám moc rád tenhle termín – nože do vitríny. To je na úhlu pohledu, někdo tyhle krásný kudly používá klidně v lese, někdo se toho bojí a je mu jich na běžnou práci líto. A které tedy raději vyrábíme – je nám to  jedno, máme rádi oba typy. Ale pozor – i ty nože „do vitríny“ jsou vždy vyrobeny tak, že se mohou kdykoliv zapřáhnout do práce. Na tom nám velmi záleží – vždy a plně funkční.

7. Máte představu, kolik nožů jste za svou kariéru již vyrobil?


Mám docela přesnou představu, vedu si evidenci, nože na fotkách si ukládám, momentálně je to něco přes 1500 nožů. Zezačátku jsme vyráběli hodně čepele na prodej – pro lidi, kteří si rádi sami dodělávají rukojeti. Nevím přesně, ale tak k tisícovce jich taky bylo. Na tom se člověk úžasně vycvičil, výborná škola.

8. Jaký nůž nosíte při sobě?


Tuto otázku mi lidé často pokládají. Kupodivu většinou u sebe žádný nůž nemám. Nejsem kudličkový typ, který nedá bez nože ani ránu. Do lesa si vezmu na houby téměř cokoliv, v kabeli teď myslím nosím nějaký prototyp zavíráku, který si kdysi Peťa zkoušel – hrozný nůž, orezlý, špinavý, ani nevím, kdy jsem ho na něco použil. Mám rád ostré nože v kuchyni, ale kupodivu jsou většinou všechny ve strašném stavu  a já si slibuji už pěknou dobu, že je vezmu do dílny – do lázní. Prostě – kovářova kobyla chodí bosa a to doslova.

9. Prodáváte své hotové nože, kolik by si měl případný zájemce připravit?


Naše nože začínají zhruba kolem pěti tisíc a cesta do horních pater je neomezená ... Jednoduchý malý nožík z Elmaxu stojí v naší produkci cenově nejníž. Nejdražší nože jsou ze složité damaškové oceli, na rukojetích drahé materiály, třeba slonovina, kameny a perleť. Rádi v poslední době kombinujeme  damaškovou ocel s nerezovou, na pouzdrech všívané exotické kůže ... Tohle jsou nože tak za dvacet – třicet tisíc. Výš většinou nechodíme, ale strop neexistuje, nepoužíváme zatím zlato, drahé kameny, nemáme v nabídce nože se složitými rytinami. Rádi si všechno děláme sami a rytiny neumíme, tedy je neděláme a nenabízíme.
Kdyby se ale našel někdo, kdo by klasickou rytinu na noži od nás „nutně potřeboval“ – známe pár dobrých rytců a výjimka je možná.

10. Účastníte se nějakých zajímavých akcí, které byste čtenářům doporučil?


Jezdíme na nožířské výstavy – jarní a zimní Praha, květnové Brno a zářijová Příbram.  Jednu dobu jsme hodně jezdili na výstavy do zahraničí, Francie, Německo, Švédsko, Maďarsko, ale už nás to nějak opustilo, raději jsme v dílně a pracujeme. Byla to výborná zkušenost, člověk uviděl jiný přístup, jiné lidi, je dobré opustit na chvíli ten domácí rybníček. Zajímavá akce před prázdninami je setkání nožomilů a sekalů v Masečíně – kdo má rád nože a rád se s nimi ohání, může si i zasoutěžit.

11. Jaký je váš nejlepší výrobek?

Tomuhle moc nerozumím, všechny naše nože jsou nejlepší – na světě :).

12. Děláte ještě nějaké jiné výrobky?


Ne, děláme jen nože. Zpočátku jsme si mysleli, že budeme provozovat i klasickou kovařinu, ale tuhle myšlenku jsme brzy opustili.

13. Čím se živíte ve svém občanském životě?


Živíme se noži naplno, oficiálně a LEGÁLNĚ!!! Takže nože, nože a zase nože.

14. Jaké jsou vaše koníčky kromě výroby nože?

Práce je nám největším koníčkem, ale máme samozřejmě své milované rodiny a naše hafany, chov papoušků, kamarády, pivo, motorky, lukostřelbu, kytary.
Hrozně mě baví malinká vnučka Zuzanka, Peťova dcerka. Zkraje roku jsem se stal totiž dědkem, tak uvidíme, jaká tato moje další životní etapa bude.

 

Provozovatel

Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách a výhodných akcích.
(opakováním zadáním novinky odhlásíte)

Veškeré údaje kromě e-mailu jsou nepovinné, pro přihlášení k odběru novinek stiskněte prosím tlačítko ODESLAT

E-mail
Zadaný e-mail:
Příjmení a jméno
Příjmení:Jméno:
Osobní údaje
Ulice:Město:
PSČ:Firma:

Partneři

© 2018 P.M.P. Company s.r.o. Všechna práva vyhrazena.
Aplikace pro Internetový obchod EasyShop® 3.9 © IT STUDIO s.r.o.

TOPlist