Knife Petr Janda

První nůž jsem dostal od svého dědečka, když mi bylo deset let. Byla to „klasika“, zavírací nůž Dukla, jako je tehdy dostávala spousta kluků. Jenže já jsem od té doby nožům definitivně propadl. S kamarády jsem běhal po lesích, chytal ryby a vždycky jsem při tom musel mít nůž v kapse. Snil jsem o velkém, dokonalém noži do lesa, ale ten byl pro mě nedostupný. Takže jsem začal s prvními pokusy. První nože jsem dělal už na základní škole. Byly z obyčejného plechu. No nebylo to ono, dávno už je taky nemám… Po maturitě a vojně v roce 1997 jsem začal pracovat v kovářské firmě Hefaistos s Pavlem Révayem, od kterého jsem se hodně naučil o zpracování materiálů a kování. Tehdy jsem začal vyrábět své první kované nože. Přelomovým rokem byl ale pro mě rok 2003, kdy jsem si postavil vlastní malou kovárnu. Propadl jsem kouzlu damascénské oceli a od té doby výrobě nožů věnuju veškerý volný čas. Je to můj koníček. Moje práce je ale stavební zámečničina.

Jak jste se dostal k výrobě nožů? Kde jste se je naučil vyrábět?

Už od dětství jsem měl rád nože a vždycky jsem je chtěl vyrábět. Moje první nože byly spíš jen takové plechové pokusy omotané izolačkou nebo kůží, až když jsem začal chodit do učení, coby zámečník, už to i trochu fungovalo, tedy řezalo. Protože jsem ale nože nejprve kupoval, byly to především také malé úpravy továrních nožů.
Po vojně jsem začal pracovat v kovářské firmě, kde jsem se naučil, jak se dá vykovat čepel.
Později jsem si postavil malou kovárničku a začal s prvními vlastními pokusy výroby damascenských ocelí a na světě byly první pořádné nože, které se už daly i nabídnout zákazníkům.

Z jakého materiálu nejraději vyrábíte?

Nejraději používám uhlíkové nástrojové oceli, které se dají dobře kovářsky zpracovat , tzn. kovářsky svařovat právě pro výrobu damascenských a překládaných ocelí. Nebráním se ale ani zpracování moderních nerezových nebo práškových nástrojových ocelí .

Která část výrobního procesu vás baví nejvíce?

Asi nejvíce mě baví výroba čepele. Je to takový tajemný proces, při kterém se z neforemného kusu materiálu kováním a broušením vytváří čepel, která po zakalení a popuštění získává teprve tu správnou tvrdost a pružnost. Bez dobré čepele není dobrý nůž.

Co vás naopak na výrobě štve?

Jeto výroba pouzdra. Kůže není zrovna můj kamarád… Dělám jednoduchá čistě funkční pouzdra, nepotrpím si moc na zdobení.

Jaký typ nože máte nejraději?

Nemám úplně vyhraněný vkus. Spíš preferuji pevné nože s délkou ostří od 11 do 13 centimetrů , protože jsou z pracovního hlediska nejpoužitelnější v přírodě. Ať už jako lovecký nůž nebo jen tak k ohni někde na čundru. Ale líbí se mi „velký bowijáky“, tak 15 až 20 centimetrová délka ostří, to je ten správný nůž.

Vyrábíte nejraději nože pro běžné použití nebo do vitríny ?

Samozřejmě, že pro běžné použití , já vyrábím pracovní nože. Jsem rád, když nůž funguje a majitel ho bere s sebou ven na práci, zkrátka dělá mu radost s ním pracovat.

Máte představu, kolik nožů jste za svou kariéru vyrobil?

Profesionálně dělám nože už přes deset let , takže bych to odhadl tak na 250 až 300 kousků.

Jaký nůž nosíte při sobě?

Do práce nosím takový malý „svačiňák“, za to do lesa pořádnou kudlu.

Prodáváte hotové nože a kolik by si měl případný zájemce připravit?

Zabývám se hlavně kusovou výrobou, takže každý můj nůž má svůj příběh a svoji dobu zrání, než se udělá. Cena se odvíjí od stráveného času a použitého materiálu, ale řekněme, že začíná někde na třech tisících korunách, damaškové nože se složitou skladbou si cením kolem šesti tisíc korun.

Účastníte se nějakých akcí a které byste čtenářům doporučil?

Pravidelně se účastním příbramské výstavy nožů a jezdím na obě pražské nožířské výstavy.
Ješte bych ale doporučil Knifest v Masečíně.

Jaký je váš nejlepší výrobek?

Já doufám, že všechny, ale nejlepší pocit mám, když ke mně třeba na výstavě přijde člověk a řekne, že má nůž ode mě, že ho používá a je s ním moc spokojený. Kromě toho, že sám jsem hračička, tohle je jeden z důvodů, proč nože dělám.