1. Jak jste se dostal k výrobě nožů? Kde jste se naučil vyrábět nože?
Vzpomínám, že už jako malý kluk odkojený dobrodružnou literaturou jsem na kusu kamene „překovával“ hřebík ohřátý v ohni a pak ho brousil na kamenném brousku ručně poháněném klikou. Skutečný nůž jsem však vyrobil až o mnoho let později. Vybrousil jsem ho flexou z pásu šíleně tvrdé rychlořezné oceli (pro nůž samozřejmě nevhodné), ale výsledek mě natolik potěšil, že jsem zkoušel další a další kudly a kouzlu výroby nožů tak naprosto propadl. Čím dál tím víc mě však lákala opravdová kovařina, a ne jenom broušení. Externě jsem pak začal navštěvovat turnovskou uměleckoprůmyslovou školu, kde jsem si osvojil základní kovářské techniky pro nožířskou praxi, ale hlavně technologii výroby damascénské oceli.
2. Z jakého materiálu nejraději nože vyrábíte?
Ve výhni nejraději pracuji s nástrojovou ocelí 19312 nebo 19191 – jsou to vděčné materiály, které vám ledacos odpustí, a přitom z nich jde vytvořit skutečně kvalitní čepel. Rád také překovávám stará listová pera. Mým favoritem je ale damašková ocel. Hlavně pro svou jedinečnost, kdy člověk do poslední chvíle neví, jaká kresba se objeví a zda se všechno povedlo, jak mělo. Pro práci za studena jsem si oblíbil ocel D2, se kterou mám výborné zkušenosti. Naopak k srdci mi nikdy příliš nepřirostly nerezové oceli.
3. Která část procesu výroby nože vás baví nejvíce?
Určitě kovařina. Při práci s rozžhaveným železem jde vše ostatní stranou. Úplně si u toho vyčistím hlavu a soustředím se jen na vznikající čepel. Kalení je vždy plné napětí a očekávání – velká radost, když se povede… A pak mě vždycky baví finále, když je vše slepené, přinýtované a tvaruje se ručka. Co je ovšem velká nuda je „špalíkování“, kdy člověk pomocí brusného papíru omotaného kolem špalíku přebrušuje čepel a donekonečna odstraňuje drobné škrábance a probrusy…ale i na to se dá zvyknout.
5. Jaký typ nože máte nejraději?
Velmi jsem si oblíbil jednoduchost, eleganci a funkčnost skandinávských nožů. Tyhle nožíky podle mého mají skutečně svou duši. Z technického hlediska obdivuji preciznost japonských nožířů a mečířů.
6. Vyrábíte raději nože pro běžné použití, nebo do vitríny?
Podle mého názoru nůž do vitríny nepatří. Nůž je v první řadě nástroj, který má člověku dobře posloužit. Vždy se však snažím, aby mé nože byly nejen funkční, ale i krásné. V mých očích však krásný nůž dělají jeho linie, proporce a kvalita zpracování, nikoli přepychové materiály a přehnané zdobení.
7. Máte představu, kolik nožů jste za svou kariéru již vyrobil?
Jsou to desítky nožů, které v mých očích (a testech) obstály a které jsem s dobrým pocitem „poslal“ do světa. Pěkných pár jich taky skončilo na šroťáku, protože ne vždy se vše na sto procent povede a člověk stále musí zkoušet a učit se něco nového, aby nezakrněl. Kromě samotné výroby nožů se zabývám i pořádáním nožířských workshopů, takže jsem pomáhal na svět i celé řadě „cizích“ nožů.
8. Účastníte se nějakých zajímavých akcí, které byste čtenářům doporučil?
Pravidelně své výrobky prezentuji na Staročeských řemeslnických trzích v Turnově. Všem vřele doporučuji. Skvělá atmosféra a celá řada bezvadných řemeslníků, kteří své řemeslo opravdu umí a dělají ho s láskou.
9. Jaký je váš nejlepší výrobek? Nůž, na který jste nejvíce pyšný.
Přestože dělám hlavně nože kované, opravdu hrdý jsem na svůj originální model bushcraftového nože s názvem HARPIE. Je to jediný nůž z mé produkce, který vyrábím v sérii, a myslím, že se skutečně povedl. Zpravidla je to první nůž, po kterém lidé u mého stánku vždy sáhnou.
(nejoblíbenější výtvor z dílny Jiřího Dvořáka, bushcraftový nůž HARPIE, vypadá božsky)
10. Jste nožířem na plný úvazek? Jestli ne, kdo je Jiří Dvořák ve svém občanském životě?
I když tomu není tak dlouho, s radostí můžu zakřičet, že ano. Splnil se mi tím můj sen. Z klukovské zábavy se stalo mé povolání a z mého povolání vášeň…co víc si přát?
Poptávky práce a záludné otázky o výrobě nožů posílejte Jiřímu na:
